O energii toho bylo už napsáno hodně. Ať už jako o fyzikální veličině, jako je teplo či pohyb, nebo jako důsledek přeměny kalorií v jídle. A samozřejmě se také ví o tom, že energie je součástí naší psychiky.
V tematických článcích se dovídáme o tom, jak načerpat energii z odpočinku, cvičení, pozitivního myšlení, zdravé stravy. A že prokrastinace, neúspěch nebo hádka s partnerem či kolegou v práci nám energii může odčerpat. Samostatnou kapitolou jsou takzvaní energetičtí upíři, lidé v našem okolí, kteří svou slabost a nejistotu dorovnávají odebírám energie od silnějších.
Energii si ale také můžeme ubírat sami, není třeba, aby se na nás někdo „napojil“. Mnoho neplechy umí totiž způsobit i potlačování našich „negativních“ vlastností, toho, co na sobě nemáme rádi, o čem jsme třeba jako malí slýchali, že „tohle se nedělá, to se nesmí!“
Během našeho života se naučíme ukazovat světu to, co považujeme za správné. Jak již bylo řečeno, za správné považujeme vlastnosti a chování, které nám vštěpovali rodiče, učitelé, ale i spolužáci, kamarádi a partneři. Časem zjišťujeme, že některé naše vlastnosti jsou nežádoucí, protože se liší od vlastností a chování ostatních, protože jsme kvůli nim jiní, příliš vybočujeme.
Tady je dobré se zamyslet nad tím, kde se vlastně bere ona jistota, že je to správně tak, jak vidíme kolem sebe? Kdo určuje, jací a kým smíme být? Naši rodiče, kteří nám to vštěpovali v dobré víře, že z nás vychovají dobrého člověka? Kteří to opět převzali od svých rodičů, od svých vzorů, ze svého okolí? Celkové podmínky a kritéria v neustále se měnící společnosti? Odpověď je zdánlivě jednoduchá, přesto, ve světle všech prožitých situací a zkušeností se zároveň může jevit jako složitá.
Podívejme se na to z čistě realistického a možná i trochu fatalistického pohledu: to, že jsem se narodili s určitými vlastnostmi, schopnostmi a jednáním má přece nějaký důvod. Příroda nám dala do vínku, každému jednotlivci, něco zcela speciálního a jedinečného. Má to svůj význam, být sví, takoví, jací jsme se narodili. Je logické, že mezi osmi miliardami lidí na světě se nenajdou dvě úplně stejné osobnosti. Můžeme si být s někým podobní, tj. podobně přemýšlet, mít stejné zájmy a mohou se nám líbit totožné věci, ale nikdy nebudeme úplně identičtí. Vždycky se nějaký rozdíl ukáže. Když však potlačujeme něco, o čem si myslíme, že je to „špatné“, nejen, že nepůsobíme autenticky, ale také nás to stojí energii. Dá nám práci, to „nežádoucí“ potlačovat. A my jsme unavení. Unavení především z toho, chovat se jako někdo jiný, schovávat to, co doopravdy jsme.
V duchu myšlenky, že všechno má svůj skrytý význam, otevírám se svými klienty možnost přijímat se tak, jací jsou. Ano, každý máme dobré a horší vlastnosti. Když si je uvědomíme a přiznáme si je, nabízí se pak snadné řešení. Přijmout je a rozhodnout se je nepoužívat. Totiž vždy, když na něco tlačíme, tlačí to něco proti nám. A to nás stojí drahocenné síly, energii, které bychom mohli využít na to hezké v životě. Na to, být sami sebou. Navíc každá mince má dvě strany – negativní vlastnost obsahuje i dobrý potenciál. Například člověk, který se často vzteká, je ve skutečnosti plný síly a důrazný. Nebo někdo, kdo rád klevetí, dokáže vlastně vyhledávat informace. Puntičkář má zase smysl pro detail. Proto své klienty vedu k tomu, onu vlastnost přijmout – neplýtvat tedy svou energií na její odstrkování – a vybrat z ní to smysluplné. Téměř vždy už jen to, nemuset něco neustále schovávat, zapůsobí jako energetický doping. Klienti se rozzáří, jsou plní elánu, ulehčení, sami sebe více vnímají. A mohou svou energii věnovat dalším stránkám svého života.
Pojďme i my soustředit svou energii na nyní krásně barevné, podzimní scenérie, procházky nebo povídání u horkého čaje se svými blízkými. Na vše, co máme rádi, na sebe a každý nově se probouzející den.
