Okamžiky, kdy k nám přijdou určité informace nebo poznatky, mají vždy své správné načasování.

Nejčastěji to lze vnímat u knih, kdy nám například přítel půjčí „skvělý titul, který si určitě musíš přečíst!“ a knížka nám pak leží třeba půl roku v knihovně bez povšimnutí, protože se nám do ní nechce. A pak přijde moment, kdy si řekneme „Hele, to bych si vlastně taky mohl/a přečíst,“ i kdyby jen proto, abychom už zapůjčenou knihu vrátili. Po přečtení pak jen překvapeně vrtíme hlavou, jak úžasné věci jsme se dozvěděli. A nemusí jít přímo o vzdělávací nebo odborné publikace, mnohdy můžeme nějaké moudro načerpat i v detektivce nebo v psychologickém románu. Píši o vlastní zkušenosti, kdy jsem před několika lety měla knihu Moc přítomného okamžiku od Eckharta Tolleho své přítelkyně zapůjčenou dva roky, než mi na ni padl zrak. Cítila jsem, že až chvíle, kdy jsem ji vytáhla, byla ta správná. Čerpala jsem potom z tohoto skvělého titulu spoustu měsíců. A přítelkyně se radovala, že se jí kniha opět vrátila 🙂

To, že si nás kniha nebo článek „přitáhly“, svědčí o tom, že jsme schopni onu informaci nebo poznatek zaregistrovat. Že jsme již na něco takového připraveni a tak nás to osloví, utkví nám to. Proto někteří lidé čtou knihy nebo články vícekrát, protože tak objeví zase něco nového.

Před absolvováním svého ozdravného procesu, v době, kdy jsem tušila, že je třeba najít příčinu toho, proč se mi některé situace dějí a dokonce opakují, jsem často četla články o vztazích, rodině, o tom, jak komunikovat. Ale že záležitosti, které se odehrávaly v mém vztahu s partnerem, jsou manipulace, založené mimo jiné na mém nízkém sebevědomí, jsem nepostřehla. Na tuto konkrétní formulaci jsem nikde nenarazila. Až když mi pak během této „lekce“ přišla myšlenka na určitý směr pátrání a následnou terapii, jsem teprve zjistila, o co jde. Až tehdy jsem byla v tom správném rozpoložení, abych to „slyšela“.

Dnes už manipulaci rozpoznám velmi snadno. A protože mám své záležitosti týkající se své nejistoty a vnitřní nestability zpracované, vyvolává u mě povětšinou úsměv na tváři. Umím na ni odpovědět nebo se dokonce vůči dotyčnému zcela vymezit a přerušit kontakt. Vím totiž, že už jsem tuhle lekci, to, co mi měl dotyčný ukázat a předat, zvládla. A to, co mi zrcadlí lidé v mém okolí nyní, čeho si všimnu a co mě „trkne“, je další téma ke zpracování. A tak se mi pak dostane do ruky ta nebo ona kniha, napadne mě zhlédnout konkrétní video nebo film a ejhle, zase mě osloví ta správná myšlenka.

Přeji vám, ať i pro vás je třeba v tomto článku informace, která vás osloví!