Téma sebelásky je jedním z nejdůležitějších pro osobní pohodu a spokojenost. Mluví se o ní stále častěji, stejně jako o faktu, že když má člověk dostatečně rád sám sebe, vrací se mu láska i od okolí. V podstatě se zde projevuje zrcadlení ve vztahu s lidmi okolo nás – to, jak máme rádi sami sebe, nám okolí ukazuje svým chováním vůči nám, zrcadlí nám náš vnitřní postoj.
Mé dřívější výroky, o kterých se zmiňuji v této sérii příspěvků, byly sice vždy velmi dobře odůvodněné, ale jedno se jimi táhlo jako červená nit – právě nízká sebeláska. A není překvapením, že někteří mí klienti na tom byli stejně.
„Nenamalovaná nejdu ani vynést odpadky!“
Je známo, že člověk se má mít rád takový, jaký je. Se všemi klady i zápory. Ale jak to udělat, když tomu brání nejistota, nízké sebevědomí, nízká sebeláska? Proto je velice nasnadě vysvětlení, že pokud se žena nalíčí, načeše, obleče do moderního, i když třeba ne moc pohodlného oděvu, musí se přeci hned cítit líp, ne? Protože nenamalovaná jsem nevýrazná a je vidět má bledá pleť. Takže se namaluji, abych se druhým líbila. Musím přeci udělat dojem!
A v tom je právě ta chybka. Pokud se mám dostatečně ráda, vím, že je fajn být taková, jaká jsem. Prostě mám bledší pleť. Prostě má světlejší odstín obočí a řas. To nikdo jiný nemá, jen já. Modelka v časopise nejspíš také nevypadá ve své přírodní verzi tak, jako na obrázku. Pokud se mám opravdu ráda, nevadí mi, že si obleču klidně pohodlné oblečení, protože pokud se v něm cítím dobře, odrazí se to na mém celkovém vystupování. Když jsem dříve zkoušela „navléct“ se do perfektního kostýmku a nazout si podpatky, sotva jsem šla a měla jsem dojem, že to nejsem já. A to se pak samozřejmě odráželo v tom, jak jsem se chovala. Nejistě tak, jak nejistá jsem se v oděvu cítila.
Dnes už vím, že když o sebe chci pečovat, tak proto, že mi to udělá radost. Že jenom doladím svůj vzhled, že je to jen třešnička na dortu. A není to proto, abych udělala dojem. Nepotřebuji komplimenty od okolí jako potvrzení, že teď jsem akceptovatelná. Sama o sobě, tím, jaká jsem, už jsem krásná a plnohodnotná. Sama sebe akceptuji a uznávám. Podtrhuji svou individualitu, to, kdo jsem.
Samozřejmě tedy chodím ke kadeřnici, na kosmetiku. Protože se pak cítím svěže a odpočatě. Samozřejmě kondičně sportuji a cvičím. Protože se pak cítím plná energie a síly. A když obdržím pozvánku s dress codem, obleču se tak, aby mohla dýchat, volně se pohybovat. Klidně do šatů s balerínami. Právě to je sebeláska. Když se sama sebe zeptám, jestli se takhle cítím fajn a odpověď je ano, pak jednám za sebe. Jednám v souladu s tím, co vím a co cítím.
Přeji i vám opravdový soulad samotných se sebou, ať se sobě líbíte takoví, jací jste!
Další příspěvky k tomuto tématu:
