Při práci se svými klienty a klientkami slýchám v různých variacích věty, které jsem sama dříve často říkávala jako vyjádření svých přesvědčení. Měla jsem je také vždy velmi dobře odůvodněné a považovala jsem je za své silné stránky. Ano, je v nich obsažena jistá urputnost a vůle, ale dnes vím, že postrádají především laskavost vůči sobě samé. Všemi se jako červená nit táhne nízká sebeláska.

Na výroky jako: „Já si přeci nebudu vařit sama pro sebe!“, nebo „Nenamalovaná nejdu ani vynést odpadky!“ už vzpomínám s úsměvem. Vnímám je z jiného úhlu pohledu, stejně jako nyní moji klienti a klientky. Toto téma mě inspirovalo k napsání několika příspěvků, zde jsou:

• I. „Já si přeci nebudu vařit sama pro sebe!“
• II. „Nicnedělání není nic pro mě, vždycky si najdu nějakou činnost, tolik toho zvládám!“
• III. „Nenamalovaná nejdu ani vynést odpadky!“
• IV. „Bez mobilu neudělám ani krok!“
• V. „Zákusky a delikatesy jsou pro mě společenská záležitost, kupuji je jenom, když má přijít návštěva nebo na oslavu!“