Uplynulý čas volných dní byl mimo jiné časem, kdy jsme se mohli zcela zastavit, rozjímat, povídat si s dětmi, s partnerem, trávit čas venku na procházkách, odpočívat.
Pro mě a mou rodinu byly tyto dny naplněné hraním deskových a karetních her, plné smíchu, štěbetání, povídání a pak zase chvílemi soustředěného čtení, přemýšlení, studeného nosu a uší při procházkách za zimního soumraku. Právě nyní mi často přicházelo na mysl téma kolektivního vědomí, pospolitosti a sounáležitosti jako takové. Mám zkušenost, že knihy k nám přichází v době, kdy je nám nějaké téma blízké, kdy jsme mu otevření. A v mé knihovně se nyní právě zabydluje Paulo Coelho, současný výtečný brazilský spisovatel.
Právě v jeho dílech se často objevuje myšlenka, že vše je jedno. Že všichni jsme vzájemně propojeni. V tomto duchu se vyjadřuje i spousta různých učení, názorů a také některá náboženství. Tato myšlenka nevychází jen z toho, že bychom jako lidé měli podobný způsob přemýšlení, nebo že existují určité paralely, v lidském chování, v reakcích, ve vzájemné interakci. V tomto pohledu je hlavním tématem určité spojení všech bytostí na světě, všeho, co na světě žije, spojení veškerého existujícího vědomí. Toto spojení je na hmotné rovině zjevné i v jednoduchém příkladu koloběhu přírody, kdy například mrak se změní v dešťovou vodu, ta se vsákne do půdy, kde zavlaží rostliny, v jezírkách a potocích se mohou napít zvířata, my lidé si poté pustíme upravenou vodu z kohoutku. Voda se pak odpaří a zase se z ní stane mrak. Stejné je to na duchovní úrovni i s vědomím, protože naše činy a skutky, vyřčené myšlenky, působí na lidi a prostředí kolem nás. Kdybychom se na to podívali více pragmaticky, z vědeckého pohledu, pak platí, že každá akce vyvolává reakci.
A právě na to bychom mohli častěji myslet, při svých každodenních činnostech, ve svých životech. Že svým chováním působím jako vzor nejen na své děti, ale ovlivňuji i další lidi v mém okolí. Že mohu jít příkladem, že laskavostí a vděčností posílím svůj vnitřní svět a zároveň se tyto vibrace přenesou do světa vnějšího, kde pak působí na okolí. A jako vlny se rozšiřují dál, spojují se navzájem a posilují právě ono kolektivní vědomí. Jistě není náhoda, že právě v posledních letech, kdy se stále více lidí zajímá o smysl života, o to, jak na sobě pracovat, se více zamýšlíme nad naším přístupem k Zemi, nad naším jednáním vůči sobě samým. A mnoho z nás, kteří jsme zapracovali na našich vnitřních nastaveních a uzdravení svých postojů, jsme zjistili, že se kolem nás stále víc objevují lidé milí, příjemní, laskaví. Jako reakce na naše vibrace, na naši původní, léčivou akci.
V tomto duchu přeji nám všem do nového roku opravdu mnoho laskavosti, vděčnosti a odhodlání, pracovat na sobě, na svých vztazích, na tom, aby se svět kolem nás proměňoval ve stále hezčí a příjemnější.
